Phylloxera

Phylloxera vastatrix (známá také jako Phylloxera vitifolii, Viteus vitifolii, Dactylosphaera vitifolii, Daktulosphaira vitifoliae) byla v 60. letech 20. století zavlečena pokusnou révou z východního pobřeží USA přes Londýn do jižní Francie. Do roku 1900 byla většina evropských vinic (Vitis vinifera L.) buď napadena, nebo již zničena. Do oblasti Champagne na dalekém severu země se tato ničivá nákaza dostala až v roce 1890. Zpočátku byla fyloxera v jižní Francii do značné míry ignorována. Když se však nakonec ukázalo, že fyloxera má skutečně děsivý ničivý potenciál, byly vyzkoušeny všechny možné metody boje proti ní. Dokonce byl dovezen jiný druh svilušky (Tyroglyphus phylloxera), který je považován za úhlavního nepřítele této fyloxery (ale je neškodný pro révu). Tato veš se bohužel v evropském klimatu necítila příliš dobře a ukázala se jako nepoužitelná. Ošetření listů chemickými látkami, jako je sulphure de carbone (sulfid uhlovodíku), se zdálo mít slibný účinek, ale nakonec se rovněž ukázalo jako neúčinné, protože účinně ovlivňovalo pouze jednu fázi složitého životního cyklu fyloxery. Vinaři si tehdy neuvědomovali, že v praktickém smyslu se na jejich napadené révě vyskytují vlastně dva druhy fyloxery současně: mšice listová (gallicola) a mšice kořenová (radicicola).

To, co vinaři objeví na listech, když je jejich réva napadena, je již pokročilé stadium životního cyklu fyloxery. Tyto (listové) mšice sají na listech a zároveň uvolňují své sliny do mízovodů, což následně způsobuje výrůstky (hálky) na spodní straně listů. Tyto malé hálky vyrůstají kolem bezkřídlých mšic (gallicolae) s malým otvorem na povrch listu. Do těchto hálek klade sviluška několik set drobných oválných vajíček citronové barvy. Přibližně po osmi dnech se z vajíček vylíhnou nové mladé mšice, které pokračují v napadání listů révy, opět vytvářejí hálky a kladou další vajíčka. Tato část cyklu vytváří tři až šest generací fyloxery, především v letních měsících. Nakonec se listy zbarví do hněda bez života a opadají. Část mšic na těchto listech se předtím přesune dál, zatímco ostatní spadnou na zem (v této fázi se mšice označují jako neogallicicolae-radicicolae).

Jakmile se tam dostanou, pokračují ve své činnosti na kořenovém systému (tyto mšice jsou nyní považovány za radikuly). Takové okolnosti v listí musely zkušené vinaře v té době rozčilovat, ale rozhodně se zpočátku nezdály nijak zvlášť znepokojivé, protože podobné parazitické vedlejší účinky při pěstování vína nebo dokonce chmele byly již dlouho známy. Neuvědomovali si však, že i když je tato listová fáze fyloxery poměrně bezvýznamná, usadily se tyto mladé fyloxery také v kořenech jejich révy, aby tam přezimovaly jako kukly. Kromě toho jsou (kořenová) fyloxera a kukly téměř neviditelné, protože se barvou podobají kořenům a jsou také velmi malé (0,7-1 mm). Na jaře réva sezónně ožívá, kukly svlékají pokožku, sají na kořenech, vytvářejí hálky a opět kladou vajíčka. Tři až šest generací fyloxery se vyvíjí také pod zemí. Zpočátku není kořenový systém fyloxerou výrazně poškozen. Jakmile se přiblíží konec léta, některým dříve bezkřídlým fyloxerám narostou křídla. Na podzim opouštějí svůj podzemní domov, napadají stejnou révu nad zemí nebo migrují a přelétají na jiné révy, kladou asi 5 vajíček někde u země na révu nebo pod listy nyní napadené révy a hynou. Nakladená vajíčka jsou buď malá (samci), nebo velká (samice). Přibližně po dvou týdnech se líhnou nové mšice, tentokrát samci a samice. Ty jsou však určeny pouze k rozmnožování a nemají žádné orgány pro parazitické účely. Páří se a mateřské mšice nyní kladou olivově zelená nebo hnědá "zimní vajíčka" (přibližně 0,27 x 0,13 mm), obvykle ukrytá ve štěrbinách v kůře révy. Toto vajíčko buď přezimuje ukryté v kůře, nebo se v témže roce může vylíhnout nová (1 - 2 mm dlouhá) matečná mšice. Tato veš je považována za "matku kmene" (fundatrix) a obrací se na čerstvé listy révy, čímž vytváří hálku, do níž klade stovky vajíček. Z těchto vajíček se pak vyvíjejí mšice (listové) a cyklus se opakuje. Po dvou až třech letech réva odumírá (především v důsledku poškození kořenů) a zbývající mšice se přesouvají na další révu.

Pokud vinař zjistí příznaky na listech, znamená to zpravidla, že sousední vinice jsou již pravděpodobně dlouhodobě napadeny. Vytrhávání napadených rév, a to i na úroveň kořenů, je zpravidla zbytečné. Naopak: může dokonce podpořit šíření fyloxery, protože při odstraňování keřů a kořenů se může dostat do nových oblastí například mezerami a výklenky v nářadí a zemědělské technice (i přes boty pracovníků nebo dokonce v koších).

Samotná fyloxera se (bez "pomoci" člověka) šíří poměrně pomalu (cca 25-30 km/rok). Okřídlené mšice révokazové obvykle překonávají jen velmi krátké vzdálenosti (při optimálním zadním větru je však myslitelných 30 km). Bezkřídlé mšice jsou také příležitostně zaváté větrem na okolní révu. Mšice také migrují pod zemí na propletené kořeny jiných rév. Klimaticky příznivé podmínky (teplejší klima) podporují životní cyklus.

Vraťme se však krátce k dobovému šampaňskému. Chladnější klima znamenalo, že fyloxera postupovala zpočátku pomalu. Například vinaři v Bordeaux již měli boj s fyloxerou dávno za sebou, což vinařům v Champagne poskytlo dostatek varování (a zkušeností s bojem proti ní) v předstihu. Nákaza byla tedy v Champagne jen stěží "neočekávaná". Proto se 13. června 1891 konala schůze všech vinařů v Champagni, která se konala v Epernay společně čelit novému nepříteli. Heslo francouzských mušketýrů "jeden za všechny a všichni za jednoho" však mělo s majiteli vinic v Champagne pramálo společného. Z tehdejších 25 729 majitelů vinic se k novému "Syndicat de Defénce" přihlásilo pouze 17 370 majitelů. Nástupu fyloxery tedy tento neúplný syndikát mohl jen stěží zabránit, přesto se jej podařilo poněkud zpomalit. Někdo ve Francii si zřejmě mezitím uvědomil, že réva původně dovezená z USA prosperuje navzdory fyloxéře a že je vůči ní do značné míry imunní. Bylo tedy nutné původní révu vytrhat, a proto byla na pořadu dne rychlá výsadba podnoží révy z USA odolných vůči fyloxéře, které byly naroubovány na původní révu. Přesto fyloxera zasáhla neštěpené révy v alarmujícím rozsahu. V roce 1910 byla již polovina vinic v oblasti Marne beznadějně napadena fyloxerou.

Vinaři (nejen) v Evropě proto měli a mají několik možností, jak úspěšně bojovat proti fyloxéře. Zdaleka nejpreferovanějším řešením v Evropě bylo a je použití podnoží amerických odrůd révy odolných vůči fyloxéře (např. Vitis riparia, rotundifolia, berlandieri, rupestris, lambrusca) s následným roubováním evropských odrůd révy Vitis vinifera L (roubované révy). Uvádí se však, že různé americké podnože mají rozdílnou kvalitu a výnosy plodů vinifera. Podle zprávy ve zpravodaji Sonoma County Viticulture Newsletter nejsou listy evropských odrůd révy vinné Vitis vinifera L pro fyloxeru nijak zvlášť příznivé (viz odkaz na příslušný soubor PDF níže).

Dalším řešením bylo pěstování americké révy (např. známé odrůdy Noah a Isabella).

Americká réva se také úspěšně křížila s evropskou révou. Vznikly tak známé hybridní odrůdy jako Baco, Delaware a Othello.

Fyloxera je historicky považována za největší neštěstí vinařství ve Francii (nebo v Evropě). Na druhou stranu však před touto fyloxerou byla Francie prakticky zaplavena množstvím podřadných odrůd révy vinné v často nepříznivých polohách. Při přesazování novou révou z USA vinaři dbali na to, aby se této nemalé investice práce a peněz na toto roubování dostalo pouze nejlepším domácím odrůdám v jejich dobrých polohách. Fyloxera také nadále představuje mezinárodní problém pro vinaře v Evropě a mnoha dalších zemích (včetně např. západního pobřeží USA). Kromě toho není biologie fyloxery stále zcela objasněna. Touto fyloxerou se zabývá dokonce i slavná NASA. Děsivé je, že se nyní hovoří také o mutacích. Boj proti fyloxéře tedy není ani zdaleka vyhraný.

 

 

 

Zpět na lexikon a slovníček pojmů | Byli jste zde: Phylloxera