Historie šampaňského o nejušlechtilejším ze všech šumivých vín
In der Šampaňské wird bereits seit dem 4. Jahrhundert Wein angebaut. Damals ahnte jedoch noch niemand, welch exklusives Getränk einmal das Image dieser Region prägen würde. Aufgrund der privilegierten Lage im Herzen Europas entwickelte sich die Champagne im frühen Mittelalter schnell zu einem pulsierenden Handelszentrum. Die hochwertigen Weine der Region erlangten dadurch auch über Frankreichs Grenzen hinaus einen guten Ruf.
Víno se těšilo velké oblibě mezi evropskou aristokracií a Ludvík XIV. z něj udělal své domácí víno, čímž zahájil určitý trend. Až do roku 1650 se však většinou jednalo o tichá vína. Byli to Angličané, kteří prosadili moštování vína. Z toho se vyvinul zvyk oživit víno a dodat mu perlivost pomocí skořice, hřebíčku, cukru a melasy). Obyvatele Champagne by nikdy nenapadlo přidávat do vína takové podivné přísady.
Historie šampaňského
Bendiktinští mniši jako Dom Pérignon a Frère Jean Oudart nakonec zdokonalili metody výroby šampaňského. Původně bylo hlavním cílem Dom Pérignon dát šampaňskému vínu jedinečnou kvalitu tím, že šikovně smíchal hrozny. Dom Pérignon a jeho současníci se však zpočátku rozhodně nezajímali o to, aby víno získalo šumivé bublinky. Spíše ho dráždilo mírné jiskření, které u některých vín pozoroval ve své funkci sklepmistra a které považoval za vadu.
Proces výroby šampaňského
Jemné a původně nežádoucí bublinky byly pravděpodobně výsledkem přirozeného procesu, který byl částečně podmíněn chladným a drsným klimatem Champagne a krátkým obdobím pěstování vína. Vzhledem k tomu, že hrozny byly často sklízeny pozdě v roce, neměly kvasinky obsažené ve vylisovaných hroznech dostatek času na úplnou přeměnu cukru na alkohol. Chladné zimní teploty způsobily, že se proces kvašení na několik týdnů zastavil. Teprve s vyššími jarními teplotami se kvašení v láhvi spustí podruhé. Oxid uhličitý, který při tomto procesu vzniká, se shromažďuje v těsně uzavřené láhvi a poskytuje rozhodující pocit mravenčení.
Shoda okolností, nedopatření
Das versehentliche Abfüllen unfertigen Weines wurde in der Folge zu einer regelrechten Kunst entwickelt und immer weiter verfeinert. Dem Siegeszug des edlen Tropfens sollte sich fortan niemand mehr in den Weg stellen können. Das zunächst nur in Adelskreisen verbreitete Getränk eroberte rasch die Gunst zahlreicher Künstler und Intellektueller wie Voltaire oder Goethe, mit steigender Verbreitung dann auch das gehobene Bürgertum. Reichskanzler Bismarck wurde genau wie Preußenkönig Friedrich Wilhelm IV. ein ausgesprochenes Faible für den Šampaňské nachgesagt.
Winstonu Churchillovi se připisují slova. citováno"Když vyhrajete, zasloužíte si to, když prohrajete, potřebujete to." A Marilyn Monroe se v něm prý dokonce koupala. Zároveň měl tento lehce perlivý nápoj vždycky nádech útulné hříšnosti, který si zachovává dodnes. Šampaňské se zkrátka stalo módním nápojem bohatých a slavných a dodnes symbolizuje exkluzivitu a luxus.
Hrozny šampaňského
Oblast Champagne
Rodiny šampaňského
K úspěchu šampaňského přispěla také řada německých rodin, například Roederer, Bollinger, Heidsieck, Krug a Mumm, které do Champagne přicházely především z rýnských vinařských oblastí. Zatímco v roce 1785 se vyrobilo pouze 300 000 lahví, do roku 1910 se jejich počet zvýšil na 40 milionů. Do konce 80. let 20. století se produkce zvýšila dokonce na 200 milionů lahví. Výrobci šampaňského, kteří si hýčkali úspěch, však museli kvůli vysokým objemům produkce nakupovat obrovské množství hroznů.
V důsledku toho ceny hroznů ze Champagne výrazně vzrostly a byly několikanásobně vyšší než ceny hroznů z jiných typických vinařských zemí, jako je Itálie nebo Španělsko.
Mit dem Traubenpreis stieg auch der Preis für die einzelne Flasche Champagner. Dazu beschnitt die herannahende Rezession die finanziellen Möglichkeiten so manchen Champagner-Liebhabers. Der zwischen 1989 und 1992 eklatant sichtbar werdende Einbruch beim Champagnerabsatz war deshalb fast vorauszusehen. Bedingt durch diese Krise gerieten zahlreiche renommierte Hersteller in Bedrängnis und wurden von einigen großen Konzernen aufgekauft. Zu den selbstständig gebliebenen Häusern mit Weltruf gehören Bollinger, Pol-Roger oder Roederer.
Výroba šampaňského
Mezitím došlo k mírnému zotavení z krize a výroba šampaňského dosáhla nového rekordu. Některé věci se však změnily: V dobách, kdy se peněženky tolik nenaplnily, se podnikavým dodavatelům podařilo vytvořit levné "supermarketové šampaňské", takzvané "Premier Prix", které se na trhu udrželo. Zdá se, že pro spotřebitele je důležitější, aby si vůbec mohli šampaňské dovolit. Láhev za méně než 15 eur z regálu supermarketu je tak akorát - i když nedosahuje kvality šampaňského za 40, 50 nebo více eur. V Německu se tomuto levnému šampaňskému podařilo za velmi krátkou dobu získat podíl na trhu kolem 30 procent.
Millesimes
Nichtsdestoweniger haben aber auch absolut edle Champagnersorten noch ihre Berechtigung. Am begehrtesten sind hier zweifellos die mit einem Vintage, auch Millesimes genannt. Sie zeichen sich durch ein individuelles Bouquet aus, das stärker an Wein erinnert. Ganz oben auf der Beliebtheitsskala der echten Kenner stehen die Champagnersorten, die nur aus den am höchsten kultivierten Trauben eines Jahrganges gekeltert wurden.
Mezi tato "cuvées de prestige" patří "Dom Pérignon" od Moet, "Cristal" od Roederer, "Prince André de Bourbon Parme" od Abel Lepitre a samozřejmě "Belle Epoque" od Perrier-Jouet. O závratných cenách se v těchto kvalitních regionech nemluví - zaplatíte a užíváte si.
Když se dnes hvězda Formule 1 sprchuje na stupních vítězů pod stříkající kapkou znamenitého vína, opravdovým znalcům to pravděpodobně vehání slzy do očí.