Historie šampaňského o nejušlechtilejším ze všech šumivých vín

V Šampaňské víno se zde pěstuje již od 4. století. V té době však nikdo nemohl tušit, jak exkluzivní nápoj bude jednou charakterizovat obraz tohoto regionu. Díky své výsadní poloze v srdci Evropy se Champagne v raném středověku rychle vyvinula v živé obchodní centrum. Vysoce kvalitní vína z tohoto regionu si díky tomu získala dobrou pověst i za hranicemi Francie.

Víno se těšilo velké oblibě mezi evropskou aristokracií a Ludvík XIV. z něj udělal své domácí víno, čímž zahájil určitý trend. Až do roku 1650 se však většinou jednalo o tichá vína. Byli to Angličané, kteří prosadili moštování vína. Z toho se vyvinul zvyk oživit víno a dodat mu perlivost pomocí skořice, hřebíčku, cukru a melasy). Obyvatele Champagne by nikdy nenapadlo přidávat do vína takové podivné přísady.

Historie šampaňského

Bendiktinští mniši jako Dom Pérignon a Frère Jean Oudart nakonec zdokonalili metody výroby šampaňského. Původně bylo hlavním cílem Dom Pérignon dát šampaňskému vínu jedinečnou kvalitu tím, že šikovně smíchal hrozny. Dom Pérignon a jeho současníci se však zpočátku rozhodně nezajímali o to, aby víno získalo šumivé bublinky. Spíše ho dráždilo mírné jiskření, které u některých vín pozoroval ve své funkci sklepmistra a které považoval za vadu.

Proces výroby šampaňského

Jemné a původně nežádoucí bublinky byly pravděpodobně výsledkem přirozeného procesu, který byl částečně podmíněn chladným a drsným klimatem Champagne a krátkým obdobím pěstování vína. Vzhledem k tomu, že hrozny byly často sklízeny pozdě v roce, neměly kvasinky obsažené ve vylisovaných hroznech dostatek času na úplnou přeměnu cukru na alkohol. Chladné zimní teploty způsobily, že se proces kvašení na několik týdnů zastavil. Teprve s vyššími jarními teplotami se kvašení v láhvi spustí podruhé. Oxid uhličitý, který při tomto procesu vzniká, se shromažďuje v těsně uzavřené láhvi a poskytuje rozhodující pocit mravenčení.

Shoda okolností, nedopatření

Náhodné stáčení nedokončeného vína se následně vyvinulo ve skutečné umění a stále se zdokonalovalo. Od té doby už nikdo nemohl stát v cestě vítěznému postupu ušlechtilé kapky. Nápoj, který byl zpočátku oblíbený pouze v aristokratických kruzích, si rychle získal přízeň řady umělců a intelektuálů, jako byli Voltaire a Goethe, a s jeho rostoucí oblibou rostla i obliba vyšších středních vrstev. Císařský kancléř Bismarck, stejně jako pruský král Fridrich Vilém IV., si pro tento nápoj vypěstoval výraznou slabost. Šampaňské se proslýchá.

Winstonu Churchillovi se připisují slova. citováno"Když vyhrajete, zasloužíte si to, když prohrajete, potřebujete to." A Marilyn Monroe se v něm prý dokonce koupala. Zároveň měl tento lehce perlivý nápoj vždycky nádech útulné hříšnosti, který si zachovává dodnes. Šampaňské se zkrátka stalo módním nápojem bohatých a slavných a dodnes symbolizuje exkluzivitu a luxus.

Hrozny šampaňského

Oblast Champagne

Canard-Duchêne Champagne Victor Canard & Leonie Duchêne

Rodiny šampaňského

K úspěchu šampaňského přispěla také řada německých rodin, například Roederer, Bollinger, Heidsieck, Krug a Mumm, které do Champagne přicházely především z rýnských vinařských oblastí. Zatímco v roce 1785 se vyrobilo pouze 300 000 lahví, do roku 1910 se jejich počet zvýšil na 40 milionů. Do konce 80. let 20. století se produkce zvýšila dokonce na 200 milionů lahví. Výrobci šampaňského, kteří si hýčkali úspěch, však museli kvůli vysokým objemům produkce nakupovat obrovské množství hroznů.

V důsledku toho ceny hroznů ze Champagne výrazně vzrostly a byly několikanásobně vyšší než ceny hroznů z jiných typických vinařských zemí, jako je Itálie nebo Španělsko.

S rostoucí cenou hroznů rostla i cena jedné láhve šampaňského. Kromě toho přicházející recese snížila finanční zdroje mnoha milovníků šampaňského. Cena, která vzrostla mezi lety 1989 a 1992 Zjevný propad prodeje šampaňského byl proto téměř předvídatelný. V důsledku této krize se řada renomovaných výrobců dostala pod tlak a byla skoupena řadou velkých skupin. Mezi světoznámé domy, které zůstaly nezávislé, patřily Bollinger, Pol-Roger a Roederer.

Výroba šampaňského

Mezitím došlo k mírnému zotavení z krize a výroba šampaňského dosáhla nového rekordu. Některé věci se však změnily: V dobách, kdy se peněženky tolik nenaplnily, se podnikavým dodavatelům podařilo vytvořit levné "supermarketové šampaňské", takzvané "Premier Prix", které se na trhu udrželo. Zdá se, že pro spotřebitele je důležitější, aby si vůbec mohli šampaňské dovolit. Láhev za méně než 15 eur z regálu supermarketu je tak akorát - i když nedosahuje kvality šampaňského za 40, 50 nebo více eur. V Německu se tomuto levnému šampaňskému podařilo za velmi krátkou dobu získat podíl na trhu kolem 30 procent.

Millesimes

Nicméně i ty nejlepší šampaňské mají své místo. Nejvyhledávanější jsou zde bezpochyby ta, která mají v sobě Vintagetaké známý jako millesimes. Vyznačují se osobitým buketem, který připomíná spíše víno. Na vrcholu žebříčku oblíbenosti mezi skutečnými znalci jsou šampaňské odrůdy, které se vyrábějí pouze z nejpěstovanějších hroznů daného ročníku.

Mezi tato "cuvées de prestige" patří "Dom Pérignon" od Moet, "Cristal" od Roederer, "Prince André de Bourbon Parme" od Abel Lepitre a samozřejmě "Belle Epoque" od Perrier-Jouet. O závratných cenách se v těchto kvalitních regionech nemluví - zaplatíte a užíváte si.

Když se dnes hvězda Formule 1 sprchuje na stupních vítězů pod stříkající kapkou znamenitého vína, opravdovým znalcům to pravděpodobně vehání slzy do očí.

Historie šampaňského o nejušlechtilejším ze všech šumivých vín